Senátor by měl mít silný charakter a dostatek zkušeností, říká Milan Bureš

Senátor by měl mít silný charakter a dostatek zkušeností, říká Milan Bureš

Přinášíme vám rozhovor se senátorem Milanem Burešem o české politice, senátu i současné mládeži.

Co považujte za největší úspěch ve Vašem končícím senátorském období?

„Jako předsedu Sdružení měst a obcí na ochranu Beskydského regionu mě těší, že se v Beskydech nezačalo těžit uhlí. Věřím, že tomu pomohlo i slyšení v Senátu. Jsem rád, že nedokonalý školský zákon se vylepšuje novelami. Jsem hrdý na to, že jsem hlasoval pro umístění radaru, byl jsem také odpůrcem Lisabonské smlouvy a vývoj ukazuje, že skutečně problematická je.“

A Vaše senátorské působení v regionu?

„Byl jsem nápomocen při získávání prostředků ze státního rozpočtu pro investiční akce v okrese Nový Jičín, dokázal jsem poradit lidem, kteří mě navštívili se svými problémy v mé senátní kanceláři, stejně jako komunálním politikům, pokud se potřebovali zorientovat v různých záležitostech, kdy jsem mohl z Prahy pomoci.“

V čem vidíte přínos Senátu?

„Mezi horní a dolní komorou parlamentu nejsou vyrovnané pravomoci, přesto je přínos Senátu zřejmý – snažíme se upravit zákony přijaté Poslaneckou sněmovnou tak, aby co nejméně komplikovaly život.“

Jaký by senátor měl být člověk?

„Určitě by to měl být člověk, který má životní zkušenosti, který už něco v životě dokázal, člověk s neměnným politickým názorem, nepřeskakující z jedné politické strany do druhé. Měl by mít silný charakter, aby se voliči za svou volbu nemuseli stydět.“

Jste takovou osobou Vy?

„Snažím se být a před šesti lety to snad voliči také zhodnotili.“


V čem vidíte největší problém české politiky?

„V tom, že kromě KSČM jsou bývalí komunisté i v dalších politických stranách. Možná i v tom je prapůvod bagatelizace prohřešků, které by pro politiky ve vyspělých zemích automaticky znamenaly konec politické kariéry. I proto jsme svědky projevů necivilizované politiky, jako je hrubost, napadání, nekorektnost a podobně. V Čechách se hranice možného v politice už dávno posunuly za únosnou mez.“

Jaké okolnosti vedly k tomu, že se z Vás stal pravicový politik?

„V mládí jsem pochopil, že člověk se musí především starat o sebe sám, že je to tak spravedlivé. Významnou roli sehrály určitě moje výchova a postoje v rodině, nevyhovovalo mi, jak nesvobodný systém stojí na přisluhovačích režimu, a tak jsem velmi přivítal revoluční změny a vznik ODS, která dokázala obnovit v naší zemi demokracii a tradiční konzervativní a liberální hodnoty.“

Jak hodnotíte poslední politický vývoj v zemi?

„Jsem velmi rád, že většina lidí si uvědomila, že nelze žít na úkor budoucnosti dalších generací a zvítězila odpovědnost za další osud naší země, která nenabrala kurz někam směrem k Řecku a dalším státům, kde jsou dnes obrovské problémy.“

Měl jste nějaké školácké nebo studentské průšvihy?

„Pamatuji si poznámku – kouřil na hřišti –, ale dnes je ze mě nekuřák. Určitě jsem nebyl žák ani student bez poskvrnky, ale možná i proto dokážu pochopit děti, přemýšlet, proč dělají, co dělají, a nabídnout jim pomocnou ruku.“

Jak se podílíte na chodu domácnosti?

„To je hodně špatné téma… Nepochybně tam mám rezervy. Ale vnučka Julie babičce ráda pomáhá s pečením a vařením.“

Co si myslíte o manželské věrnosti u politiků?

„Těžko soudit konkrétní případy, ale obecně – má-li být člověk důvěryhodný, tak věrnost k tomu patří. Obrátit se zády k dlouholetému partnerovi, to jistě není fér.“

Jaký je Váš názor na současnou mládež?

„Motivace se učit není u dnešní mládeže úplně ideální, ale je přizpůsobivá, zachycuje nové trendy. Někteří jsou i v mladém věku velmi cílevědomí a mají jasnou představu o životě. V dospělosti je v dnešním světě čekají velké výzvy. Přeju jim, aby je byli schopni zvládnout a měli spokojený život podle svých představ.“

Kdo je Vaším životním vzorem?

„Řekl bych, že všichni slušní lidé.“